"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Stregoni Benefici - 1. část

25. února 2010 v 17:34 | Akka |  Překlad povídky Stregoni Benefici
Tohle je z angličtiny přeložená povídka od Whitelight72 ze serveru Fanfiction.net, která navazuje na Edwardův odchod z Forks.


Bella goes Buffy

Bylo zvláštní, že jsem je slyšela tak jasně, přestože jsem s nimi nebyla v jednom pokoji. Demetri mi řekl, abych počkala venku, zatímco si šel promluvit s Volturiovými… Přišlo mi to divné; když šlo o mě, neměla bych tam být také? Zjevně ne.
Dveře se otevřely a Demetri mi naznačil, abych vstoupila. Opatrně jsem se postavila vedle něho, přímo proti bledému muži, o kterém jsem předpokládala, že to asi bude Aro. Usmíval se.
"jsi opravdu pozoruhodná, Isabello Swanová," řekl. "Jsem Aro. Prosím, pověz mi něco o svých… symptomech…" požádal mě.
Vyhověla jsem mu. "Jsem… rychlá. Mnohem rychlejší, než jsem byla, něco jako vy, upíři. Všechny mé smysly velmi zesílily. Ale přesto nedychtím po krvi tak, jak bych měla. Stačí mi chytit jednou za dva měsíce malého jelena a jsem sytá. Mohu jíst lidské jídlo a dokonce ho i vychutnat.
Jsem… silná. Ne tak silná, jak bych měla jakožto novorozený být, ale mnohem silnější, než jsem byla. Mohu být na sluníčku a… no, nenapadá mě lepší výraz než sálat, nebo - nebo třpytit se, to by se myslím dalo říct. A spím! Ale stačí mi spát stejně často, jako pít krev. CO JSEM?"
Aro mě chvíli pozoroval. "Isabello, drahá, nemáš náhodou mezi svými předky Itala?"
Netušila jsem, co to s tím má společného, ale přesto jsem odpověděla. "Ano, z otcovy strany."
"Felixi," nařídil Aro. Muž u dveří zvedl hlavu. "Přiveď Caia a Marca. Možná by chtěli vědět, co jsem objevil."
Za méně než minutu vešli do místnosti v doprovodu Felixe dva další upíři.
"Volal jsi, Aro?" zeptal se jeden z nich.
"Ano, Marcusi," odpověděl. "Chtěl bych vám představit Isabellu Swanovou."
"A o takového bezceného člověka se máme zajímat proč?" zeptal se ten druhý.
Obrátila jsem oči v sloup, když Aro odpověděl. "To je právě ono; ona není člověk. Byla kousnutá, ale přesto tu před námi stojí a vypadá a voní jako člověk. Neobvyklé, že ano?"
Caius zalapal po dechu. Bylo to zvláštní; nikdy předtím jsem žádného upíra neviděla překvapeného. Ale možná to bylo tím, že Cullenovi vždycky vypadali, že vědí všechno.
"Ty myslíš… stregoni benefici. Je to… ona?" zeptal se s odporem v hlase.
"Bezpochyby," odpověděl Aro.
Stregoni benefici, proč mi to znělo tak povědomě? Najednou jsem si vzpomněla, jak jsem hledala na internetu něco o upírech, když jsem chtěla zjistit, co je Edward zač. A potom jsem věděla, proč mi to bylo povědomé; v mysli se mi vynořil text, jako kdybych ho viděla před sebou na obrazovce počítače.
Stregoni Benefici: italský upír, o kterém se říká, že je na straně dobra a který je smrtelným nepřítelem všech zlých upírů.
"Myslíte si, že jsem stregoni benefici?" zeptala jsem se nevěřícně. "Jste blázen. To není možné!"
"Aro jenom přikývl. "Jsi. Je to vážně úžasné. A chceme to využít jako výhodu, že, Isabello?" Nejistě jsem přikývla. "Dobře. Podívej, je pravda, že se živíme lidskou krví. Ale to z nás nutně nedělá "zlé" upíry. Ti, co jsou původci masakrů, to jsou upíři, o kterých mluví legenda. A to jsou ti, o které se musíš postarat."
"Postarat?" zeptala jsem se opatrně.
"Samozřejmě. Copak to nevidíš, Isabello? Jsi naše spojení s lidmi. Bude ti samozřejmě dovoleno vrátit se domů. Jenom bych chtěl, aby tě doprovázel jeden z našeho druhu. Jsi moc vzácná na to, abychom tě ztratili, nebo abys nebyla informovaná. Přirozeně budeš také potřebovat trénink. Jeden člen naší gardy bude mít za úkol se o to postarat."
Natáhl se dopředu a položil mi ruku na rameno. Za chvíli se v jeho tváři objevil výraz naprostého soustředění. Potom svou ruku odtáhl a jeho obličej se naplnil zmatením. "Jak je možné, že ti nemohu číst myšlenky?"
Pokrčila jsem rameny, opravdu jsem to nevěděla. "Vážně si nejsem jistá, ale Edward také nemohl," odpověděla jsem. Cukla jsem sebou, jak mě jeho jméno pálilo v krku.
"Edward?" ozval se dívčí hlas. Otočila jsem se a všimla si pár dalších postav, schovaných ve stínu, takže jsem je předtím neviděla. "Kdo je to Edward?"
"Edward…" zlomil se mi hlas, "Cullen."
"Cullen?" zeptal se Aro zvědavě. "Ty znáš Cullenovy?"
Přikývla jsem. "Samozřejmě, s těmi mladšími jsem chodila do školy. A Carlislea jsem viděla s denní pravidelností. Jsem dost neohrabaná, takže jsem byla dost často v jeho péči v nemocnici."
"Ano, znám Carlislea, je to můj dobrý přítel. Je opravdu pozoruhodný." Souhlasně jsem přikývla. "Ale… Edward…" Zalapal po dechu. "Ty jsi Edwardova Bella!"
"Byla jsem Edwardova Bella," opravila jsem ho. "Už jsem ho neviděla více než rok."
"Takže si není vědom tvého současného stavu."
"Není. Předminulé září mě opustil, krátce po mých osmnáctých narozeninách." Mých posledních narozeninách.
"Velmi zvláštní," okomentoval to Aro.
"Mohu se zeptat, jak jste vlastně o nás věděli?"
"Ach, moje milá, sladká, naivní Isabello, s Carlislem Cullenem udržuji kontakt. Byl jsem uchvácen tím, jak mohl být Edward tak přitahován k člověku… Ale potom, co jsem tě poznal, myslím, že tomu už rozumím."
Neodpověděla jsem. "Nechci být drzá, ale už tu nemám nic na práci. Velmi ráda bych se teď vrátila do Washingtonu."
"Ano, ano, samozřejmě. Jak neslušné ode mě! Demetri, mohl bys prosím dávat na naši drahou Bellu v Americe pozor?"
Demetri se uklonil. Potlačila jsem smích. "Samozřejmě, Aro. Bude mi ctí."
… a takhle se tedy Demetri stal mým "manažerem" a nejlepším přítelem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | E-mail | 22. ledna 2014 v 16:30 | Reagovat

Další pěkná povídka na kterou jsem se vrhla.. máš velmi dobrý překlad (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."