"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Setkání s Malým princem

15. března 2010 v 15:39 | Akka |  Jednoráz.
Opět slohovka... Žánr: povídka

Setkání s Malým princem

Potkala jsem ho nedávno, nedaleko od svého domova. Bylo to pozdě večer, šla jsem se tehdy jen tak projít - potřebovala jsem vypadnout někam ven, uzavřené místnosti mého bytu mě dusily. Ten večer jsem ještě nevěděla, že pro mě později bude něco znamenat, ale přesto mě tenkrát z nějakého nepochopitelného důvodu zaujal. Od té doby se pro mě večerní procházky staly víceméně tradicí. A vždycky mě to táhlo přímo tam, na místo, kde jsem věděla, že ho uvidím.
Podruhé jsem ho viděla hned den nato, na stejném místě, ve stejné pozici. Seděl na zábradlí před základní školou, na kterou jsem dřív chodila, záda měl opřená o lampu a díval se do nebe. A když jsem tamtudy šla potřetí, byl tam znovu. Tentokrát jsem neodolala, pomalu jsem se k němu přiblížila a opatrně ho oslovila. Zeptala jsem se ho, co tam dělá a on odsekl: "Co by? Hraju si na astronoma!" Zavrtěla jsem hlavou a v duchu jsem si vynadala. Proč by mi měl vůbec odpovídat, vždyť on nemůže vědět, že ho chodím každý večer pozorovat! Samozřejmě jsem se nevzdala a dál za ním chodila, ale už jsem se k němu nepřibližovala. Zůstávala jsem pěkně v povzdálí a jenom ho pozorovala. A on stále jen hleděl do nebe a ničeho jiného si nevšímal.
Ale jednou večer se scéna před školou změnila. Když jsem tam přišla, seděl jako vždy na svém místě. Ale po chvíli seskočil a na zábradlí se postavil, přičemž nespouštěl oči z noční oblohy. Viděla jsem, jak se mu v očích lesknou hvězdy. Najednou se prudce zablesklo a on zmizel. Prostě tam najednou nebyl. Nechtěla jsem tomu věřit, a tak jsem se rozběhla k zábradlí. Nikde jsem ho neviděla. Vyškrábala jsem se na červenobílou trubku a přidržovala se přitom lampy, o kterou byl ještě před chvílí opřený. Stejně jako on jsem se podívala nahoru, ale neviděla jsem nic než hvězdy.
A pak se to změnilo. Viděla jsem, jak se jedna hvězda začala zvětšovat. Byla stále jasnější a jasnější a mně připadalo, že se neuvěřitelnou rychlostí přibližuje. Zřejmě se mi to ale jenom zdálo, protože když jsem se přinutila od ní na chvíli odtrhnout oči, už tam nebyla. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale park před školou byl pořád stejně temný a strašidelný jako vždy. Znovu jsem vzhlédla. Ta hvězda se vrátila na své místo. Chvíli jsem ji dál hypnotizovala pohledem, a když jsem užuž chtěla seskočit a jít domů, znovu se ke mně začala přibližovat. Musel to být nějaký zrakový klam, jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. Něco jako že se světlo začne zvětšovat, když moc dlouhé zíráte do jeho zdroje. A potom se znovu zablesklo.
Trhla jsem sebou, jak jsem se lekla, a podjela mi noha. Spadla jsem na zem a těsně vedle mě dopadl on. Praštila jsem se do hlavy. "Jsi v pořádku?" ptal se. Zmateně jsem zamrkala. Nebyla jsem schopná se soustředit, třeštila mi hlava. "Slyšíš mě?" zeptal se znovu. Tentokrát jsem mu rozuměla a dokonce se mi podařilo i zformulovat otázku, co to bylo? "Malý princ," usmál se slabě. A tak jsem se dozvěděla, proč se ke mně ta hvězda tak přibližovala.
"Jednou se mi o něm zdálo, víš? Navštívil mě ve snu a prosil mě, abych za ním přišel, že mu beránek prokousal krabici. Bál se, aby mu neutekl, a tak mě ve snu poprosil, abych mu ji přišel domalovat. Jenže já jsem nevěděl, jak se tam dostat! A jednou jsem se večer šel projít a objevil jsem tohle místo. Tohle zábradlí a tuhle lampu… A ta lampa vypadala jako hvězda a mě napadlo, že tohle je způsob, jak se dostat za Malým princem. Jenže on nešel. Nechával mě tu čekat, ale já jsem pořád věřil, že se objeví. A dneska, dneska se opravdu objevil!"
Pozorovala jsem, jak se radostně směje a pochopila jsem ho. Proto každý večer tak nehybně sedával na zábradlí pod lampou! Čekal na Malého prince. Nevzdal se a vytrvale na něho čekal. A Malý princ za ním přišel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anne anne | E-mail | 22. ledna 2014 v 22:38 | Reagovat

Pekna povidka! Sice me na toto tema napadlo něco jineho, ale to nwchme byt.
Libi se mi, jak ses toho zhostila, libi se mi mozny kontakt s Malym princem prostredictvim snu a lampy.
Chybi mi tam ale jedna vec?
Proc je pro hlavni hrdinku ten večer nakonec tak dulezity? Protoze zjistila, ze je mozne cestovat na hvezdy? Protoze potkala nekoho, kdo se setkal s Malym princem? Protoze zjistila, ze existuje?.. To je to, co mi neni uplne jasne a z ceho jsem zmatena.
Pokud na nej predtim neverila, pak by se rozum vzpiral tomu uverit. Ona však videla Jeho zmizeni, kteremu verit musela...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."