"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Stregoni Benefici - 11. část

8. března 2010 v 17:13 | Akka |  Překlad povídky Stregoni Benefici

Itálie a basta

"Ne," zavrčela jsem do telefonu.
"Ale Isabello -"

Nenechala jsem Ara pokračovat. "Ne, Aro. Je mi líto, ale nemůžu se sebrat a opustit Cullenovi teď, když o nich Nathan ví. Nenechám je samotné jenom kvůli tomu, abych mohla jet do Itálie jenom kvůli pár testům."
"Isabello, když se tak bojíš o Cullenovi, mohu snadno zařídit, aby tě do Itálie mohli doprovodit. Pomohlo by ti to?"
"Myslím, že by mohlo, Aro. Ale vážně nechápu, proč je to nutné. Nejsem nekontrolovatelný novorozený upír. Dokážu se kontrolovat."
"Isabello," řekl varovným tónem. "Víš, že to nerad dělám, zvlášť ve tvém případě, takže mě nenuť, abych ti to musel přikázat."
"Budeme tam co nejdřív. Řeknu Demetrimu, aby nám sehnal letenky." Zaklapla jsem mobil, než stihl něco dodat, a zamračila se na něj. Nechtěla jsem jet do Itálie. Neměla jsem ráda většinu lidí, co tam žili.
"Zavolej na to zatracený letiště," zavrčela jsem na Demetriho, jakmile prošel dveřmi. "Vyrážíme se západem slunce."
"Páni, proč máš tak špatnou náladu?" ušklíbl se na mě, když vytahoval mobil.
"Už mám dost těch sraček, co se kolem mě dějou," odsekla jsem. "A navíc, pokud sis toho náhodou nevšiml, naše rodina v Itálii není složená jenom z těch milých. Byla bych nejradši, kdyby od nich Cullenovi zůstali co nejdál."
"Vydrž chvilku," řekl a chvíli mluvil do mobilu. Po pár minutách ho zaklapl a podíval se na mě. "Cullenovi se ve Volteře těší dost velkému respektu. Jsem si jistý, že to bude v pořádku."
"Jane je nemá moc ráda," ušklíbla jsem se. "Ani Felix ne."
"Ne, ale když je bude obtěžovat, bude muset vydržet trest od Ara," řekl mi Demetri, snažil se mě uklidnit.
"Je to masochistka," zamumlala jsem vztekle. "Pohled na bolest si vysloveně užívá."
Demetri potlačil úsměv. "Všechno bude v pořádku. Jdi za Cullenovými a řekni jim, že letí s námi."
Cesta ke Cullenovic domu je krátká. Jsem naštvaná, a tak jedu bláznivě. Mé pneumatiky zanaříkají, když prudce zatočím a zastavím. Edward byl u mě ještě než jsem stihla vypnout motor a otevřel mi dveře.
"Ahoj," pozdravil mě a držel mě za ruku, zatímco mě vedl do domu. "Co se děje?"
"Jsou tu všichni?" zeptala jsem se nervózně.
"No, Carlisle je v práci, ale ostatní jsou tady," řekl a opatrně se na mě podíval.
"Musím jet do Itálie," řekla jsem otupěle.
"Co? Proč?" zeptal se ženský hlas. Otočila jsem se a za mnou stála Alice.
"Aro chce provést nějaké testy kvůli mé nové moci."
"Víš, to, jak nevidím tvoji budoucnost, je dost otravné. Proč se tvoje imunita musela tak rozšířit, když ses stala upírkou?" zeptala se Alice trochu podrážděně. "Když jsi byla člověk, tak jsem alespoň mohla sledovat tvou budoucnost."
"Mrzí mě, že jsem tě zklamala, Alice," řekla jsem s úsměvem. "Přísahám, že jsem to neudělala schválně."
"A jak dlouho budeš pryč?" zeptala se smutně.
"Tak dlouho, jak si mě tam Aro bude chtít nechat." Na chvíli jsem se odmlčela, když jsem uviděla jejich rozrušené výrazy. "Letadlo vzlétá za soumraku. Do té doby máte čas dát všem vědět, že si musí zabalit. Všichni letíte se mnou."
Na Edwardově tváři se rozlil široký úsměv. "Letíme s tebou?"
"Samozřejmě," odpověděl jsem jednoduše.
"Všichni?" zeptala se Alice zvědavě.
"Ano. Nemůžu vás tu nechat samotné, když je Nathan na svobodě," vysvětlila jsem. "A nedovedu si představit, že bych se na delší dobu vzdálila od Edwarda."
Všechno, co jsem od Alice slyšela, byl nesrozumitelný výskot, když běžela nahoru. "Balí," vysvětlil Edward, když si to přečetl v její mysli.
"Samozřejmě - balí pro všechny, viď?" zeptala jsem se. Alice měla svůj vlastní způsob, jak se ujistit, že všichni měli víc věcí, než by kdy mohli potřebovat.
"Ano," odpověděl lehce. "Už si v duchu stěžuje, že nemůže zabalit i tobě, protože u nás nemáš žádné oblečení. Ale neboj se, to hodlá během našeho pobytu v Itálii změnit." Usmál se na mě. "Nejhezčí a nejdražší oblečení se zřejmě dělá v Itálii."
Zasténala jsem. "Ale já nepotřebuju žádné další oblečení," naříkala jsem. "Demetri a Aro se už ujistili, že ho mám o hodně víc, než potřebuju."
"To mě nezastaví!" zavolala odshora Alice a vysloužila si tak ode mě další zasténámí a úšklebek od Edwarda.
*
"Stojím si za tím, co jsem řekla předtím, je to naprosto zbytečné," zasyčela jsem na Demetriho, když jsme jeli směrem k soukromému nouzovému letišti. Dřív tu nebylo; Aro ho tu nechal zařídit, když jsem se rozhodla nastoupit na univerzitu. Rád na mě utrácel peníze, stejně jako Alice.
"Mě to nezajímá a Ara taky ne, tak toho nech," odpověděl bez zájmu.
Zafuněla jsem a otočila se od něho. Demetri se mi stal něčím jako starším bratrem, stejně milujícím, ale i stejně otravným. Vlastně byl trochu jako Jake, až na to, že Jake do mě byl zamilovaný, to Demetri nebyl.
Můj vztah s Jacobem byl teď dost zvláštní, ale naštěstí nebyl nepříjemný. Jacob věděl, že ho muluju, ale také věděl, že to je jenom jako láska sestry k bratrovi. Nikdy se nepokusil mě přesvědčit, abych změnila názor, protože věděl, že byl neměnný. Stejně tak jako to, že on nebyl schopný mě přestat milovat. Pořád doufám, že někoho potká a že se otiskne. Zaslouží si lásku a štěstí, které bych mu já nikdy nedokázala dát. Mé srdce vždycky bylo a vždycky bude až příliš patřit Edwardovi.
"Bello? Bello?" Párkrát jsem zamrkala a všimla si, že mi Edward mává rukou před obličejem. "Bylas úplně mimo. Jsi v pořádku, lásko?"
Vždycky se tolik staral o ty nejbezvýznamnější věci. Lano, Edwarde, jen přemýšlím."
"Jsi v pořádku?" ujišťoval se.
Vzala jsem jeho ruku do své a přikývla. "V naprostém, akorát možná trochu podrážděná." Ruku v ruce jsme nastoupili do letadla.
*
Let byl dlouhý a kvůli naší neschopnosti usnout byl tím nudnější. Rosalie a Emmett času v letadle využili tím, že se přesunuli do určitých soukromých prostor.
Carlisle strávil většinu času telefonováním a konzultováním s doktory z aljašské nemocnice. Cítila jsem se hrozně, že jsem ho vytáhla z práce, ale asi to takhle bylo lepší. Alice byla stočená na Jasperově klíně a vypadala naprosto spokojeně. Esme si četla a Edward pozoroval mě. A já? Já jsem přecházela letadlem sem a tam.
"Isabello, já tě prosím, sedni si. Bolí mě z tebe hlava!" prosil Demetri. "Ujišťuju tě, že všechno bude v pořádku."
"Všechno nebude v pořádku," řekla jsem mu. "Většina Volturiových mě naprosto nenávidí. Nedovedu si představit proč. Nikdo z nich se mě nemůže díky mým schopnostem ani dotknout a co my uděláme? Přivedeme Cullenovi! Co jsem si to sakra myslela?!"
"Bello, Bello, uklidni se." Edward se zvedl ze svého sedadla a chytil mě oběma rukama za ramena. "My se o sebe dokážeme postarat. Slibuju, že všechno bude dobré."
Temně jsem se na něho podívala. "Beru tě za slovo," zamumlala jsem a konečně se posadila.
*
Okolo poledne jsme přistáli v Itálii na jednom soukromém letišti, majetku Volturiových. Byla tam Jane, aby nás přivítala.
"Děláte si ze mě srandu, do prdele?"
Musela jsem potlačit výbuch smíchu, když na mě Cullenovi zůstali nevěřícně zírat - sprostá slova přicházející z Belliných nevinných úst!?
"Proč jsi tady, Jane?" zavrčela jsem na ni.
"Byla jsem poslaná, abych vás eskortoval zpátky do Voltery," řekla sladce, ale jsem si jistá, že nikdo nevěřil, že by byla tak nadšená, že tu musí být.
"Tak o tom pochybuju," odpověděla jsem. "Aro není tak hloupý."
"On mě poslal," řekla Jane a já se rozhodla, že se s ní nebudu hádat. Protočila jsem oči směrem k Demetrimu a on mi můj pohled vrátil s mlčenlivým varováním, abych se chovala slušně.
Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."