"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Stregoni Benefici - 14. část

14. března 2010 v 15:34 | Akka |  Překlad povídky Stregoni Benefici

Jak daleko jsme došli


-
I'm waking up at the start of the end of the world
But it's feeling just like every other morning before
Now I wonder what my life is gonna mean if it's gone
-

-
Probouzím se na začátku konce světa
Ale mám pocit, že je to ráno jako každé jiné
Teď přemýšlím nad tím, co pro mě můj život bude, až zmizí
-

"Dokážeme vystopovat, kde je?" zeptala jsem se a otočila se k Demetrimu.
Protočil oči. "pokud chceš stopaře, měla sis s sebou vzít Felixe. Já tu zastupuju svaly, ne mozek."
"Sotva bych mohla o Felixovi říct, že je mozek - čehokoliv," zamumlala jsem.
"Vidím nás, jak s ním bojujeme v Bergamských Alpách," informovala nás Alice.
"To je jihovýchodně odsud," oznámila Akiko s nosem zabořeným do mapy. Ehno a Eran byli oba zticha, jenom útrpně stáli na straně.
"Neměli bychom běžet," řekl Carlisle. "Budeme chtít být co nejsilnější, až přijde čas úpstavit se Nathanovi a jeho armádě. Ani si nejsme jistí, jak je jeho armáda veliká, a Berganské Alpyjsou dost rozlehlé - mohl by být kdekoliv."
"A to, že nás tam slečna Cullenová viděla bojovat," dodal Ehno tiše, "neznamená, že to bude první místo, kde s nimi budeme bojovat. Můžeme tu být hodně dlouho."
"Pravda," souhlasila jsem. "Doběhneme do nejbližšího města, najdeme místo, kde si budeme moci půjčit auta a pojedeme," navrhla jsem.
Všichni souhlasili. Bern, hlavní město Švýcarska, byl jenom asi sto mil od nás. Doběhnout tam nám trvalo asi tři čtvrtě hodiny. Žena za pultem v půjčovně aut byla blonďatá a vypadala asi tak na dvacet pět. Podle toho, jak se dívala na Alici, Akiko a mě, jsem poznala, že přemýšlela o tom, jak jsme sakra mohly mít takové štěstí, že jsme cestovali s tak nádherně vypadajícími muži. V duchu jsem se zasmála. Kdyby jenom věděla.
Půjčili jsme si tři auta. Asi bychom se vešli do dvou, ale takhle to bylo pohodlnější a navíc, menší auta byla rychlejší. Kromě toho, zaplatila jsem kreditní kartou, která patřila Volturiovým, tak proč bych si měla dělat hlavu s cenou?
Alice samozřejmě řídila Porsche a jeli s ní Carlisle a Jasper. Ehno chtěl Audi a jako pasažéry měl Erana a Akiko. Edward si, jak jinak, vybral Aston Martin a jela jsem s ním já s Demetrim. Ani jeden z nich mě odmítal spustit z očí. Vážně, začínalo mi to lézt na nervy. Myslím, že už jsem jim dokázala, že se o sebe dokážu postarat.
-
Cars are moving like a half a mile an hour and I
Started staring at the passengers waving goodbye
Can you tell me what was ever really special about me all this time
-

-
Auta jedou tak půl míle za hodinu a já
Zírám na cestující a mávám na rozloučenou
Můžeš mi říct, co na mně kdy vůbec bylo tak speciální
-

Jeli jsme většinou mlčky. Demetri vypadal hluboce zamyšleně - asi přemýšlel nad naší strategií. To je asi tak všechno, o čem kdy přemýšlí. Zajímalo by mně, jestli Edward dostatečně oceňuje svou schopnost. Totiž, vědět, co si kdo myslí, každou vteřinu každého dne - taková výhoda! Ale na druhou stranu; stěžuje si, že ho unavuje pořád poslouchat lidi a jejich primitivní myšlenky. Zajímalo by mě, jestli by to všechno dopadlo jinak, kdyby od začátku byl schopný poslouchat i moje myšlenky.
Myslel by si o mně, že jsem stejně primitivní jako ostatní lidé? Kdyby věděl, jak posedlá jsem jím od začátku byla, byl by mnou stejně znechucený jako byl Jessicou Stanleyovou nebo Lauren Malloryovou? Váhal by, než by mě zabil, kdyby mnou nebyl tak zauujatý? To se nikdy nedozvím.
Vítejte v Thun.
Edward
Bál jsem se o Bellu, jako vždycky. Celou cestu autem neřekla ani slovo - jenom si držela kolena u hrudi, stočená do klubíčka zírala ven z okna. Za všechno se obviňovala, stejně jako vždycky.
Bude v pořádku?
Setkal jsem se ve zpětném zrcátku s Demetriho pohledem. Protočil jsem oči a on se v duchu zachechtal.
Obviňuje se. Nepatrně jsem zakýval hlavou. Vždycky to dělá. Vždycky si myslí, že je všechno její chyba. Ale je silná, Edwarde. Ta holka má to největší srdce, jaké jsem kdy viděl, a jediná věc, které se bojí, je, že tě ztratí. Pokud k tomu dojde, Edwarde, ohrozí vlastní život, aby zachránila ten tvůj. Respektuji tě, ale tohle nemůžu dovolit. Pokud si budu muset vybrat, potřebuji, aby sis uvědomil, že má loajalita zůstává s ní.
Přikývl jsem, že rozumím. Ani bych to jinak nechtěl. Dobře jsem věděl, že Bella pravděpodobně udělá něco hloupého, že bude riskovat svůj život kvůli mému, ale byl jsem rád, že tam bude Demetri, aby na ni dohlédl, když já nebudu moct. Neslyšně jsem pohnul rty a poděkoval mu tak přes zpětné zrcátko.
-
I believe the world is falling to the ground
Ah, well I guess we're gonna find out
Let's see how far we've come
Let's see how far we've come
Well I believe it all is coming to an end
Ah, well I guess we're gonna pretend
Let's see how far we've come
Let's see how far we've come
-

-
Věřím, že se svět rozpadá
Ach, asi to zjistíme
Podívej, jak daleko jsme došli
Podívej, jak daleko jsme došli
Ano, věřím, že všechno končí
Ach, asi budeme předstírat
Podívej, jak daleko jsme došli
Podívej, jak daleko jsme došli
-

Byla tu velká možnost, že zemřu. Až se v noci zastavíme, abychom si odpočinuli, dokážu Belle, jak moc ji miluji, celým svým srdcem. Pokud tohle bude naše poslední společná noc, chci, aby si mě pamatovala navždy. Chci, aby si navždy pamatovala, že ji miluji.
Nebyl jsem jediný, kdo si dělal starosti o svou milovanou. Jasper si dělal starosti o Alici. Nadával si za to, že ji nechal jet také. Carlisle byl rád, že Esme chtěla zůstat pozadu, ale litoval, že s ní nemůže strávit ještě jednu noc. Akiko, ta malá japonská žena, myslela na svou lásku, která zůstala v Itálii, taktéž člena gardy, a přemýšlela, jestli ho ještě někdy uvidí. Ehno a Eran zřejmě doteď žili osamocenou existencí, protože v jejich myslích nebylo nic jiného, než co by se týkalo ochrany jejich vůdce, Belly. Alice byla jediná, kdo nevypadal vyděšeně, díky čemuž mi ze srdce spadla velká část toho, co mě tížilo. Jenom přemýšlela o tom, jestli jí Jasper vůbec dovolí bojovat, nebo jestli se o tom znovu pohádají. Jasper svou družku až bláznivě ochraňoval. Alice byla malá, ale dokázala být ohromně zlomyslná, když bojovala za ty, koho milovala.
Alice ale také byla mou druhou největší starostí. O Carlislea jsem si starosti nedělal. Pokud to někdo mohl zvládnout, byl to on. Byl z nás nejchytřejší a už to mu pomůže přežít. Ale Alice… Alice byla divoce věrná Belle, ale i když jsem Bellu miloval, Alice byla má sestra. S ní jsem si byl blíž než s kýmkoliv jiným, protože jsme si rozuměli. Oba jsme ranění našimi 'dary' a naší neschopností je kontrolovat. Oba jsme strávili hodiny v mlčenlivé konverzaci, ona si vždycky něco myslela a já jsem se vždycky rozhodl, co chci odpovědět, aby to Alice viděla a já nemusel odpovídat. Alice si také při našich rozhovorech všímala i těch nejmenších drobností. Maličký pohyb očí a ona věděla, jestli souhlasím nebo ne. alice byla úžasná a já jsem ji miloval tak, jak jsem si myslel, že to ani není možné - aspoň ne v neromantickém smyslu lásky. Nevím, co bych dělal, kdybych ztratil Alici.
Taky tě miluju, bráško. A neboj se, zvládneme to pozoruhodně dobře.
Alice samozřejmě viděla směr mých myšlenek a odpověděla z auta jedoucího za námi. Podíval jsem se na ni postranním zrcátkem. Žádné vize, dokud řídíš, nebo z toho nádherného Porsche uděláš trosku. Viděl jsem, jak se její tělo lehce otřáslo smíchy a potom jak se Jasper zajímal, co ji rozesmálo.
-
We could turn to the clock
But I don't really know
And I can't remember caring for an hour
So tired of crying and I couldn't stop myself
Started running but there's nowhere to run to
-

-
Můžeme se otočit k hodinám
Ale vážně nevím
Nevzpomínám si, že bych se zajímal o hodinu
Tak unavený a nedokázal jsem se zastavit
Rozběhl jsem se, ale nemám kam
-

Carlisle
Zastavil jsem na parkovišti jednoho hotelu v Bellinzoně a ostatní mě následovali. Každý jsme měli vlastní pokoj, rozdělili jsme se na páry, abychom s tím druhým strávili to, o čem jsme si byli jistí, že je naše poslední společná noc. Ale já jsem byl sám. Jedna má část byla smutná, protože pokud to byla má poslední noc na Zemi, nic by mě nepotěšilo víc než ji strávit s Esme. Zbytek mé mysli, ta citlivější a dominantnější část, byla nadšená, že se nám podařilo ji obejít, když jsme se plížili z Itálie. Jsem šťastný, že tu s námi není, protože vím, že bych se nedokázal soustředit na boj, dokud by existovala šance, že by mohla být v nebezpečí.
Akiko s Demetrim byli spolu v pokoji vedle Edwarda a Belly. Měl jsem pocit, že se Demetri nikdy od Belly moc nevzdaloval. Velmi ji ochraňoval.Ehno a Eran měli pokoje hned přes chodbu - Bellin doprovod ji obklopoval. Alice s Jasperem byli v pokoji o pár dveří dál a já jsem byl naproti od nich.
Jasper
Atmosféra kolem nás byla klidná a pro jednou to nebylo díky mě. Alice byla překvapivě pokorná. Když jsme se zapsali do hotelu, odtančila k Edwardovi s Bellou, dala každému pusu na tvář, objala Carlislea a pak jsme se vydali do našeho pokoje.
Dveře ložnice se za námi zavřely, Alice mě vzala za ruce a odtáhla mě k posteli. Otočila mě, abych byl k posteli zády a strčila do mě, takže jsem se musel posadit. Potom si klekla přede mě a začala mi rozepínat košili. Nepotřebovali jsme žádná slova.
Byl to nádherný pocit, když její rty kousek po kousku stoupaly po mém břiše, pomalu si razily cestu k těm mým. Když se k nim konečně dostala, došla mi trpělivost. Objal jsem ji a stáhl ji na sebe. Podvolila se mi bez protestů a její ruce se mi zamotaly do vlasů.
Ta noc byla dlouhá a sladká. Každý z nás si dal načas se svlékáním toho druhého. Cítil jsem její zuby u svého krku, když mi jimi stáhla košili z ramen. Postavil jsem se a ona mě nohama objala kolem pasu, pak se natáhla, aby mi rozepnula džíny, než mi je pomocí nohou stáhla až na zem. Opatrně jsem ji položil na zem, připravený uctít svého malého skřítka.
Rychlými prsty jsem jí rozepnul její značkové šaty a neřekla ani slovo, když jsem je jen tak nechal spadnout na podlahu. Obvykle se v tuhle chvíli odtáhla, aby je rychle pověsila, nechtěla, aby se zmačkaly. Neměla na sobě spodní prádlo, takže přede mnou teď stála úplně nahá. Popadla mě za ruce a společně jsme se pohnuli zpátky k posteli. Jak couvala, narazila koleny na kraj postele, spadla a mě stáhla s sebou. Odstranila nám z cesty poslední kousek mého oblečení - boxerky - a zároveň se nadzvedla a přitiskla mi rty k hrudi. Její jazyk bloudil po mé kůži a byl to nádherný pocit.
Posunul jsem se k hlavám postele a opřel se, abych si ji mohl přitáhnout blíž. Její kolena skončila každé na jedné straně ode mě a já si ji za boky přitáhl k sobě. Bože, na tenhle pocit si nikdy nezvyknu. Nejdřív se nehýbala, dala si čas si zvyknout - měla tak drobné tělo. Její ježaté vlasy jí spadly přes oči a já jsem zvedl ruku, abych je odhrnul stranou. Nic by nemělo stínit tu nádhernou tvář.
Konečně, po tom, co mi připadalo jako celá věčnost, se začala pohybovat. Její zbytečný dech se začal zkracovat a zrychlovat a ona se na mě usmívala. Jednu ruku jsem měl položenou dole na jejích zádech a druhou mezi jejími lopatkami, přitáhl jsem si ji a začal sát jednu její bradavku. Její záda se okamžitě prohnula a její ruce si držely mou hlavu těsněji k tělu.
"Ach, Bože, Jaspere…" Bylo to zadýchané, sotva jenom šepot, ale já to slyšel. Cítil jsem, jak zaťala zuby ve snaze zůstat potichu. Oči měla protočené dozadu do lebky a nikdy dřív nevypadala tak nádherně.
"Uvidíme, jestli se nám to podaří ještě několikrát zopakovat," zašeptal jsem jí do ucha a ona se na mě usmála.
Pokud tohle měla být naše poslední noc, ať stojí za to.
-
I sat down on the street
Took a look at myself
Said where you going man
You know the world is heading for hell
Say your goodbyes if you've got someone
You can say goodbye to
-

-
Sedl jsem si na ulici
Podíval se na sebe
Řekl si, kam jdeš, člověče
Víš, že svět míří do pekla
Řekni sbohem, jestli máš komu
Můžeš říct sbohem
-

Bella
"Všechno bude v pořádku," řekl mi už posté, ale já jsem se prostě nedokázala přinutit mu to věřit. "Bello, prosím, přestaň si dělat starosti. Všichni budeme v pořádku."
"Ale Edwarde, to nemůžeš vědět. Jsi snad Alice? Ne. A ani Alice to nemůže vědět jistě, protože je toho tolik co se může změnit. A já bych si nikdy neodpustila, kdyby -"
Přerušil mě tím, že své rty tvrdě přitiskl na mé. Všechno zmizelo, najednou jsem si nedokázala vzpomenout, o čem jsme se to vlastně hádali. Prudce jsem ho objala rukama kolem krku a zamotala mu prsty do vlasů. Byly tak neuvěřitelně měkké. Zasténal mi do úst, ale potom jsem cítila, jak se odtáhl. Byla jsem teď silná - možná ne silnější než on, kdybychom spolu měli bojovat - ale rozhodně dost silná, abych odolala jeho odporu.
Chytila jsem jeho hlavu pevněji do svých rukou a přitiskla se k jeho tělu. Po dalších pár vteřin se mnou přestal bojovat. Připadalo mi, že jsem v nebi, když objížděl jazykem kontury mých rtů a potom jím vnikl mezi ně.
Ale pak, najednou, vůbec jsem to neviděla přicházet, abych ho mohla zastavit, byl na druhé straně místnosti a prudce oddychoval. Já jsem dýchala stejně přerývaně.
"Zatraceně, Edwarde," zasténala jsem a chytila se rukama za vlasy. "Proč to pořád děláš? Vážně se mnou tak zoufale nechceš být?"
"Bello, ty víš, že to tak není," hádal se se mnou slabě.
"Tak co to je?!" vykřikla jsem; ztrácela jsem trpělivost.
"Bello… Nechci ti ublížit." Řekl to, jako kdyby se snažil zklidnit nějaké divoké zvíře.
"Já už nejsem slabý člověk, Edwarde," řekla jsem mu a snažila se uklidnit. "Pokud tu se mnou nechceš být, prosím, prostě to řekni. Nevymýšlej si nějaké hloupé výmluvy, prostě mi řekni pravdu."
Chvíli neodpovídal, očima bloudil po stropě, po stěnách, po podlaze, díval se všude, jen ne na mě. Snažila jsem se zadržet slzy, ale nepodařilo se mi to. Opravdu mě nechtěl.
"Chápu…" dostala jsem ze sebe a vydala se ke dveřím. "Nemusíš se cítit ničím vázaný. Zůstanu dnes s Carlislem." Má ruka se natáhla ke klice, ale než jsem jí mohla otočit, cítila jsem na rameni Edwardův ledový dotyk.
"Bello, jenom jsem si nemyslel… Nemyslel jsem si, že po tom všem, čím jsi kvůli mně prošla… Po tom všem, co jsem ti způsobil… Nemyslel jsem si, že mě stále budeš chtít…" přiznal se.
Nedůvěřivě jsem se na něho dívala skrz slzy. "A těch posledních pár měsíců bylo co? Předstírání?"
"Bello, nemyslel jsem -"
"Přesně tak," přerušila jsem ho hrubě. "Nemyslel jsi. Miluju tě, Edwarde. Vždycky jsem tě milovala a vždycky budu."
Nadějný úsměv, který se mu rozlil po tváři, byl téměř oslepující. Slyšela jsem, jak zamumlal 'Miluju tě', ale nedostala jsem šanci mu odpovědět tak, jak bych chtěla. Jeho rty divoce zaútočily na ty mé a já si nemohla pomoct a musela jsem se v našem polibku usmát. Vyhrála jsem.
-
I believe the world is falling to the ground
Ah, well I guess we're gonna find out
Let's see how far we've come
Let's see how far we've come
Well I believe it all is coming to an end
Ah, well I guess we're gonna pretend
Let's see how far we've come
Let's see how far we've come
-

-
Věřím, že se svět rozpadá
Ach, asi to zjistíme
Podívej, jak daleko jsme došli
Podívej, jak daleko jsme došli
Ano, věřím, že všechno končí
Ach, asi budeme předstírat
Podívej, jak daleko jsme došli
Podívej, jak daleko jsme došli
-

Edward
Bellina slova mi stále zněla v hlavě, když jsem ji políbil. Milovala mě. Nechovala vůči mně žádnou zášť za to, co jsem jí udělal. Miluje mě! Její rty se dychtivě přisály na ty mé. Chytil jsem ji pevně kolem pasu a zvedl ji, aby ke mně byla blíž. Její ruce byly zamotané v mých vlasech; využila toho a odtáhla mou hlavu od sebe, aby se mohla se svými rty posunout níž, a začala kousat a sát můj krk. Překvapilo mě, jak citlivým místem krk byl.
Ale já jsem nechtěl, aby se to stalo, když byla přitisknutá ke dveřím jako teď. 'Postel' zamumlal jsem tiše a pohybem jí naznačil, aby mi obtočila nohy kolem pasu. V mžiku jsem ji pokládal na postel a potom ji následoval.
Jak ležela na posteli, tak se prohnula, zkřížila ruce před sebou a stáhla si košili. Bože, je tak nádherná. Její ruce vklouzly pod mou košili a já jsem jí rychle pomohl tím, že jsem si rozepnul knoflíky - rychleji, než by to zvládl jakýkoliv člověk. Stáhla mi ji z ramenou a její rty se mi přisály na klíční kost.
Netrvalo nám dlouho, než jsme jeden druhého zbavili oblečení. Jakmile odhodila mou košili, následovaly ji i kalhoty a já jsem neplýtval časem a rychle stáhl i ty její. Nedokázal jsem se přinutit uvěřit, že se to doopravdy děje, když jsme tam spolu leželi jenom ve spodním prádle. Není to sen - samozřejmě, protože nemohu spát. Není to halucinace; Bella tu doopravdy je, téměř nahá leží přede mnou a čeká, až ji pomiluji. Rozepnul jsem jí podprsenku a všiml si, že lehce zčervenala.
"Nestyď se, má lásko," zašeptal jsem jí do ucha. "Jsi to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil." Svá slova jsem dokázal tím, že jsem kolem jejích nádherných prsou začal rozsévat jeden polibek za druhým. Její bradavky ztvrdly, když se jich dotkly mé ledové prsty. Zatímco jsem do jedné jemně kousl, druhou jsem laskal palcem a ukazovákem jedné ruky, čímž jsem způsobil, že se pode mnou prohnula a zakňourala. Cítil jsem, jak mi zajela rukama do vlasů a jak si přitahuje mou hlavu k prsům.
"Edwarde," vzdychla. "Edwarde, prosím. Potřebuju…" ale zbytek jejích slov zanikl v povzdechu, když jsem jí volnou rukou sjel ke kalhotkám. Trochu mi pomohla, když jsem jí je sundával, myslel jsem, že se z toho, jak se kroutila, zblázním. Když jsem si konečně stáhl i vlastní a leželi jsme oba nazí, byl jsem přesvědčený, že jsem zemřel a že jsem v nebi. Její tělo bylo tak teplé a živé.
"Bello, lásko, tohle bude bolet," varoval jsem ji. Přikývla a objala mě nohama kolem pasu, koleny si mě přitáhla blíž k sobě. Pomalu jsem do ní pronikl a oba současně jsme zasténali. Rychle jsem pokračoval, aby můj první vstup byl rychle za námi, a ona potichu, bolestně zakňučela.
"Promiň, lásko. Bude to lepší, slibuju." Přikývla a zamrkala, aby zahnala slzu, která se jí perlila v oku. Zvedl jsem ruku a setřel jí ji z tváře. Po chvíli se na mě usmála a trochu se pohnula, až se mi protočily oči.
"Rychleji, Edwarde, prosím," zasténala, chytila mě za vlasy a přitáhla si mé rty ke svým. A najednou se můj plán na pomalé, sladké milování rozpadl na prach, nahrazený jiným, rychlým, tvrdým. Ale nevypadalo to, že by si stěžovala, pokud jsem mohl soudit podle vysokého pištivého zvuku, který jí vycházel z hrdla.
Aniž by si to uvědomila, vykřikla, když došla vyvrcholení, a jak se její svaly kolem mě stáhly, sám jsem na vyvrcholení nemusel dlouho čekat. Pohnul jsem se, že si lehnu vedle ní, ale ona mě chytila nohama kolem pasu a přidržela si mě tak v sobě.
"Zůstaň, prosím," zašeptala. Přikývl jsem a otočil jsem nás, aby ona ležela na mě. Něco si šťastně zamumlala a trvalo to sotva pár vteřin, než mi usnula na hrudi.
-
I believe the world is falling to the ground
Ah, well I guess we're gonna find out
Let's see how far we've come
Let's see how far we've come
Well I believe it all is coming to an end
Ah, well I guess we're gonna pretend
Let's see how far we've come
Let's see how far we've come
-

-
Věřím, že se svět rozpadá
Ach, asi to zjistíme
Podívej, jak daleko jsme došli
Podívej, jak daleko jsme došli
Ano, věřím, že všechno končí
Ach, asi budeme předstírat
Podívej, jak daleko jsme došli
Podívej, jak daleko jsme došli
-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TorencCullen TorencCullen | Web | 8. února 2011 v 13:59 | Reagovat

Ahojky, nevím jestli sem pořád chodíš, ale chci podotknout, že překlad je úžasný.
Tuhle povídku jsem četla cca před 3 lety, ale dlouho jsi na minulé stránky nic nepřidala. Říkala jsem si, že jsi asi skončila. Ale po dlouhé době jsem se podívala a pořád nic. Napsala jsem Rosalii a ona mne odkázala na nové stránky. Říkáš si, že jsem asi pitomá, ale opravdu blondýna nejsem. :-D
Každopádně byla bych ráda, kdybys napsala. Dneska jsem začala číst pokračování tvé povídky. (Překladu)
A jsem unešená. Přikládám svůj odkaz na web, kde funguji zase já. Snad se ozveš. Pro případ icq: 321 418 650 ;-)

Torenc :-)

2 TorencCullen TorencCullen | 23. února 2011 v 18:53 | Reagovat

Ahoj, koukáš sem vůbec? :-(

3 Akka Akka | Web | 27. února 2011 v 16:14 | Reagovat

ahoj, byla jsem ted nejakou dobu mimo, ale samozrejme, ze sem jeste chodim ;-) ovsem jak to bude s povidkou Stregoni Benefici, tezko rict... autorka uz vic nez rok nic nepridala, takze se obavam, ze nase cekani bude marne... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."