"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Without You - 3. část

6. dubna 2010 v 18:28 | Akka |  Překlad povídky Without You

3.     Kde jsem mívala srdce

Bella
Seděla jsem za stolem, v ruce tužku a před sebou napůl popsaný papír s novou písničkou.

Vedle papíru stála poloprázdná sklenička s vínem. Povzdechla jsem si. Všechno v mém životě bylo jenom napůl. Půl písničky, půl sklenice, půl srdce. Znovu jsem si povzdechla. Zvedla jsem skleničku a dopila ji. Podívala jsem se z okna na arizonskou krajinu. Žila jsem na předměstí Phoenixu. Moje kancelář byla temně červená, přesný opak mého starého pokoje ve Forks.
Odložila jsem tužku a vstala. Nechám psaní na později. Podívala jsem se na nástěnné hodiny. Byly skoro tři. Potlačila jsem úsměv. Prací na téhle písničce jsem strávila posledních téměř sedm hodin a dokázala jsem napsat jenom půlku. Skvěle.
Dveře se prudce otevřely. "Maminko!"
"Ahoj, zlatíčko! Jak ses měla?" zvolala jsem, když jsem scházela schody do kuchyně.
"Bylo to vážně super. Tommy Morris dneska přinesl bonbony, protože má narozeniny, a cestou domů jsem v autobude slyšela v rádiu jednu z tvých písniček," řekla, pustila svůj batoh na zem a rozběhla se do kuchyně.
"Takže jsi dneska měla bonbony? To asi nebudeš chtít čokoládové sušenky, co?" řekla jsem.vytáhla jsem tác se sušenkami z trouby, kde jsem je celý den udržovala teplé.
"Ne! Miluju sušenky!" křičela.
"Já vím. Proto jsem je také udělala, hlupáčku," odpověděla jsem a jednu jí podala.
"Děkuju, maminko. Můžu si přečíst tvojí novou písničku?" zeptala se.
"Až bude hotová. Teď si jdi udělat úkoly. Slečna Kerri tu bude tak za deset minut, buď hodná. Vrátím se, než půjdeš spát. Mám tě ráda," řekla jsem a natáhla si kabát. Kerri byla naše náctiletá sousedka - hlídala Annu, když jsem pracovala.
"Dobrý den, paní Williamsová! Ehm, je něco, co bych měla Anně večer uvařit?" uslyšela jsem ji, když jsem šla kolem jejích dveří.
"V lednici jsou nějaké řízky, jenom to ohřej a uvař trochu brambor," odpověděla jsem. "Ujisti se, že udělá všechny úkoly, a nechoďte do mé kanceláře."
Než mohla odpovědět, už jsem byla pryč. Pospíchala jsem - moje směna začínala za čtvrt hodiny. Pracovala jsem jako servírka v místní 'slušné' restauraci a byl by to můj konec, kdybych přišla pozdě.
O dva týdny později…
"Zlatíčko," šeptala jsem. Anna se pod peřinou pohnula. "Dokončila jsem novou písničku. S tetou Wendy a strýčkem Paulem jsme ji zrovna nahráli. Chceš si ji poslechnout?"
Prudce se posadila. "Ano, maminko!" dala jsem CD do přehrávače, přepnula na čtvrtou písničku a stiskla 'Play'. Z reproduktorů se začal linout můj hlas.
Kde jsem mívala srdce
Je teď mílová mezera
Mám v sobě díru
Doktor ji nesešije
Zmizel jsi beze stopy
Zanechal jsi prázdnotu
Není tu žádná známka
Kde jsem mívala srdce
Byly časy, kdy jsem tě objímala
Cítila jeho tlukot v mé hrudi
Teď jsem prostě prázdná
Jako daleký západní kaňon
Tak hluboce tě miluji
Lásko, stále tě miluji
Až na dno téhle díry
Nikdy se nenaplní
Kde jsem mívala srdce
Je teď mílová mezera
Mám v sobě díru
Doktor ji nesešije
Zmizel jsi beze stopy
Zanechal jsi prázdnotu
Není tu žádná známka
Kde jsem mívala srdce
Asi se s tím musím naučit žít
Jiný druh bolesti
Trpím nemocí
Kterou nedokážu pojmenovat
Tak zvláštní pocit
Nikdy dřív jsem to necítila
Tvůj odchod mě ťal hluboko
Kde jsem mívala srdce
Je teď mílová mezera
Mám v sobě díru
Doktor ji nesešije
Zmizel jsi beze stopy
Zanechal jsi prázdnotu
Není tu žádná známka
Kde jsem mívala srdce
Kde jsem mívala srdce

Celou dobu mě mlčky pozorovala.
"Líbí se ti?" zeptala jsem se s obavou v hlase.
"Maminko, proč jsou všechny tvé písničky tak smutné?" zeptala se šeptem.
"Povím ti to, až budeš starší. Líbí se ti?"
"Jo," zívla. Dala jsem jí pusu na čelo a zašeptala: "To jsem ráda. Teď spi." Zachumlala se do peřin a já se vyplížila ven z pokoje. Když jsem šla po schodech dolů, podívala jsem se z okna. Ach. Zdálo se mi, že jsem přes ulici uviděla známé auto. Bylo to Volvo, ale barvu jsem nerozeznala. Ve slunečním světle vypadalo stříbrné - ne, tak to nemůže být.
Tvrdě jsem se posadila na schody. Nemohla jsem dýchat. Stříbrné Volvo. Ale nemohlo to být jeho stříbrné Volvo. Když jsem mohla znovu dýchat, pokračovala jsem v cestě do kuchyně. A tam, na pohovce, v mém obýváku, v mém domě - a pak jsem s překvapením viděla, jak se podlaha přibližuje.
Edward
Bože jsem nervźní. Bylo pozdě, ale chtěl jsem zůstat do rána - nevěděl jsem, co budu dělat potom. Z pokoje té malé holčičky - Belliny malé holčičky - ke mně dolehla tichá hudba.
Zachytil jsem pár slov.
Tvůj odchod mě ťal hluboko
Kde jsem mívala srdce
Je teď mílová mezera
Mám v sobě díru
Doktor ji nesešije
Zmizel jsi beze stopy
Zanechal jsi prázdnotu
Není tu žádná známka
Kde jsem mívala srdce
Kde jsem mívala srdce…

Ucítil jsem v hrudi ostré bodnutí, tam, kde mělo být mé srdce. Kde jsem míval srdce. Hudba dohrála a já jsem slyšel, jak Bella šeptá své dceři, aby spala. Tiše sešla po schodech, podívala se z okna - a svezla se na schody. Musela vidět mé auto. Měl jsem to vědět. Pokud takhle reagovala jenom na mé auto, nemohl jsem tušit, jak bude reagovat na .
Když došla k poslednímu schodu, zjistil jsem to. Zastavila se a chvilku mě mlčky pozorovala. Potom zašeptala slovíčko, které jsem od ní nikdy neslyšel. A potom omdlela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."