"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Without You - 7. část

1. května 2010 v 19:04 | Akka |  Překlad povídky Without You

7.     Stále tě cítím

Povzdechl si. "Bello -"

"Neříkej mi Bello. Jdi. Pryč," zavrčela jsem.
Znovu si povzdechl. "Alice… koupila letenky. Anna a já ráno odlétáme. Myslel jsem, že bys to měla vědět."
Pevně jsem sevřela svůj polštář. "Vypadni," zavrčela jsem.
Chvíli bylo ticho. Vzhlédla jsem. Ne, pořád tam stál.
"Bello… přemýšlel jsem… tvá lidská kůže byla bledá - skoro bílá - a ten "Michael", za kterého ses provdala… jeho kůže byla také bledá…"
Ostře jsem se na něho podívala. "Našel jsem si ho. Byl docela dobrý. Každopádně, jeho kůže byla bílá… takže proč je Anna snědá?"
Trhla jsem sebou a ten pohyb skryla za svým polštářem. "Nemyslím, že to potřebuješ vědět."
"Vlastně, vzhledem k tomu, že Carlisle s Esme o tom Michaelovi už vědí, a když jim řeknu, že jste byli svoji, budou chtít vědět… a pokud ten příběh neznám já, nebudu jim ho moci povědět."
"Pořád si nemyslím, že to potřebuješ vědět."
"Potřebuji."
"Ne. Nepotřebuješ."
"Ano, p -"
Vrhla jsem se na něho. Moje koleno narazilo do jeho břicha a má dlaň se sevřela kolem jeho hrdla. Hodila jsem ho na zábradlí - na chodbě. Skopl mě ze sebe tak prudce, až jsem prolétla zdí u sebe v ložnici. Vahrabala jsem se z trosek. Část mě si myslela: páni, nevěděla jsem, že tohledokážu. Zbytek mé mysli plánoval, jak porazit Edwarda.
Stál před dírou, kterou jsem udělala ve zdi. Vrhl se na mě. Lehce jsem se pohnula. A protože Edward neumí létat a ani změnit směr ve vzduchu, pokračoval tím původním. Ven oknem. Vyklonila jsem se mezi střepy. Zíral na mě a oklepával si tričko od trávy.
"Když řeknu, že něco nepotřebuješ vědět, tak to nepotřebuješ vědět!" zakřičela jsem na něj.
Chvíli vypadal, jako kdyby chtěl vyběhnout zpátky nahoru. Potom se otočil a rázoval ke svému hloupému nablýskanému Volvu. Dívala jsem se, jak odjíždí. A potom, když už zadní světla jeho auta nebyla vidět, jsem se otočila zpátky ke své posteli. Přitiskla jsem si polštář k hrudi. Upadla jsem do takové zvláštní strnulosti - nevím, jestli to byly hodiny nebo jenom minuty, než dveřmi vlétla dovnitř Alice.
"Bello? Edward s Annou zrovna odjeli. Vypadal naštvaně… a pochroumaně. Co se stalo?"
Stála ve dveřích a pozorovala mě. Otočila jsem se k ní zády. "Nechci mluvit. Jdi pryč." Můj hlas byl tlumený polštářem.
Ve vteřině byla u mě. Pohladila mě po vlasech. "Proč jste se prali?"
"Nechci mluvit. Jdi pryč."
"Nemůžu. Odhlásila jsem se z hotelu. Nemám kam jít. Navíc, někdo na tebe musí dávat pozor."
"Proč?" zasténala jsem.
"Ty hloupá," zašeptala. "Jsi novorozená upírka. Musím se ujistit, že nepůjdeš a někoho nezabiješ. A," její oči se rozjasnily, "musím ti pomoct opravit okno a dveře, které Edward rozbil. A tu zeď, cos rozbila ty. Lidem, kteří si tenhle dům koupí, by se asi nelíbila, kdyby měli všude díry.
Dobře, tohle přitáhlo mou pozornost. "Kdo říkal něco o prodávání mého domu?"
"Myslím, že zrovna teď já. Každopádně se dřív nebo později budeš muset přestěhovat. Tak proč ne dřív? A tihle lidé to tu potřebují mnohem víc než ty. Můžeš zůstat se mnou a s Jasperem. Čekají dítě, Bello." Její hlas najednou dostal prosící podtón.
"Fajn," povzdechla jsem si. "Ale neřeknu ti, proč jsme se poprali."
Naposledy jsem přejela štětcem po dveřích. Byla to tmavě zelená barva. Vymalovaly jsme celý dům a obě jsme na starých svetrech měly zelené šmouhy.
"Dobře, Alice, jsem hotová. Můžeš!" zavolala jsem na ni. Slyšela jsem pár rychlých cvaknutí a za chvíli Alice volala nazpátek: "Hotovo!" Povzdechla jsem si a svalila se na pohovku. Hned byla u mě. Natáhla jsem se pro ovladač. Alice mi ho vytrhla z ruky.
"Ne, Bello. Musíš si jít zabalit. Budou tu…" zvedla jeden prst a přes tvář jí přelétl nepřítomný výraz. "… od úterka za… týden. Jdi. Šup!" hnala mě nahoru do schodů.
"Alice, pokud tu budou až od úterka za týden, jak mám tak rychle zabalit všechen náb - jo, jasně." Ušklíbla jsem se. Zapomněla jsem na svou rychlost.
"Postarám se o nábytek. Ty se postaráš o ten zbytek," přikázala a ukázala na můj pokoj.
Vytáhla jsem z pod postele kufr a rozepnula ho. Zapnula jsem rádio a začala si s ním prozpěvovat, zatímco jsem házela oblečení do kufru. Slova, která zpívám, jsem si uvědomila až za chvíli.
It's that feeling that someone
Is standing behind me
And I turn around and there's no one there
And it's the sensation
That someone just whispered
Yeah and I still hear your voice but you're not really here
Your memory is like a ghost
And my heart is its host

Je to ten pocit, že někdo
Stojí za mnou
A když se otočím, tak tam nikdo není
A je to to zdání
Že někdo právě šeptá
A já stále slyším tvůj hlas, ale ty tu vlastně nejsi
Vzpomínka na tebe je jako duch
Kterého hostí mé srdce

Zvláštní. Mé prsty sevřely něco tvrdého a hranatého. Vytáhla jsem to. V ruce jsem svírala starou fotku - pořízenou asi tak před deseti lety. Byl na ní mladý muž červenohnědé pleti a s hlubokýma hnědýma očima. Na rtech mu pohrával známý úsměv. Ach ne. Fotka mi vypadla z ruky.
I can feel you just as close as skin
Every now and then

Stále tě cítím jako vlastní kůži
Čas od času

"Bello? Něcos upustila? Slyšela jsem, jak se rozbíjí sklo," chvíli mi trvalo, než jsem zaregistrovala, že na mě Alice mluví. Svezla jsem se na zem. Během zlomku vteřiny byla u mě.
All by mysem, in a crowded room, or my empty bed
There's a place you've touched
With your love no one gets close to

Jsem sama, v pokoji plném lidí i ve své posteli
Je tu místo, kterého ses dotkl
Ke tvé lásce se nikdo nemůže přiblížit

Zvolna jsem se na ni otočila. "Myslím," řekla jsem pomalu, "že jsem připravená ti říct, o čem… o čem jsme se hádali." Zhluboka jsem se nadechla. "Všechno to začalo před sedmnácti lety…"
I can still fell you, I can still fell you, I can still fell you, I can still fell you
Stále tě cítím, stále tě cítím, stále tě cítím, stále tě cítím
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Macik Macik | Web | 3. května 2010 v 20:12 | Reagovat

ahoj nechci rypat..ale nechybi tu 7 kapitola..? todle je 8.podle textu...

2 Akka Akka | Web | 3. května 2010 v 20:25 | Reagovat

jejda :-) uz je to opraveny, dik za upozorneni... omlouvam se ;-)

3 Macik Macik | Web | 15. května 2010 v 9:45 | Reagovat

V pohode...a dekuju..;) Hrozne mne bavi to cist..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."