"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Without You - 8. část

3. května 2010 v 22:40 | Akka |  Překlad povídky Without You

8.     Vzpomínka

"Po… ty víš po čem… Jacob mě dal zase dohromady. A udržel mě pohromadě… když díra v mé hrudi hrozila, že mě roztrhá. Byl jako mé slunce, jako můj vzduch. Potřebovala jsem Jacoba. Nemyslím, že jsme to někdy dali nějak oficiálně… najevo. Renée by z toho byla nadšená. A samozřejmě bylo legrační, když Jake zmlátil Mika." Na chvíli jsem se odmlčela a vzpomínala.


"Přísahám, Newtone, pokud se o to ještě někdy pokusíš, osobně tě roztrhám na kousíčky," vrčel Jacob. Mike ležel rozpláclý na zemi a z nosu mu tekla krev. Pomalu přikývl. Opřela jsem se o Jacoba a potlačila úsměv. To bylo naposledy, co se mě Mike pokusil políbit.

"Víš, že se vrátila Victoria, že jo? No, smečka ji dlouho držela dost daleko. Hodně dlouho. Když mi bylo dvacet pět, vzali jsme se. A ve dvaceti sedmi… se nám narodila Anna. A potom…" zarazila jsem se. Najednous e mi ztěžka dýchalo - jako se mi stávalo vždycky, když jsem mluvila o Jacobovi.
Prudce jsem se nadechla a začala znovu. "Potom, asi dva měsíce po Annině narození… nás našla. Přestěhovali jsme se nahoru do Port Angeles. Vystopovala nás tam. Naštěstí… asi… byli zrovna na návštěvě Quil s Embrym…" vzlykla jsem. Tolik to bolelo… "Victoria vyrazila dveře…"

Její zrzavé vlasy jí vlály kolem tváře. Její oči byly divoké a uhlově černé.
"Utíkej, Bello!" vykřikl Jacob. Roztřásl se a skočil na Victorii. Quil s Embrym se přeměnili a také zaútočili. Popadla jsem Annu a vyběhla z pokoje. Oběhla jsem stůl a utekla do kuchyně. Prolétla jsem prádelnou a ven zadními dveřmi. Za mnou ze dveří zněly zvuky boje.
Po několika minutách, které mi připadaly jako celá věčnost, se ven ze dveří vybelhali dva vlci. Jeden čokoládově hnědý, Embry, držel v tlamě ruku. Quil ve svých zubech svíral její hlavu. Kousek po kousku vynosili Victorii ven na trávu. Vrátila jsem se do kuchyně a popadla zapalovač a trochu papíru. Spálili jsme Victorii u nás za domem a já jsem si k sobě tiskla Annu, zatímco k obloze stoupal proužek šedého kouře.
Embry mě šťouchl do ruky. Dal si hlavu do mého klína a zakňučel. Položila jsem Annu mezi jeho tlapy a vrátila se do domu. Srdce mi v hrudi hlasitě bilo - slyšela jsem ho. A on tam byl - ležel na zemi v obýváku. Podlomila se pode mnou kolena, a tak jsem se k němu doplazila. Ještě dýchal - jen tak tak.
Slabě se na mě usmál. "Zase porušuju svůj slib, co?" zašeptal.
"Ne, Jaku. Tys svůj slib splnil," dostala jsem ze sebe. "Miluju tě."
"A já tebe…"

"Ach, Bello," zašeptala Alice. Přitáhla si mě do náruče a přitiskla mě k sobě. Bylo zvláštní necítit žádné slzy, po tolika letech, které jsem probrečela, kdykoliv jsem si na tuhle scénu vzpomněla. A bolest v mé hrudi nepřestávala a nepřestávala… Připadalo mi, jako kdybych měla znovu umřít.
Ty vzpomínky tolik bolely… tak moc. O několik hodin (aspoň myslím, že to byly hodiny) později jsem se zvedla.
"Huh? Co se děje?" zeptala se Alice. Evidenentě jsem ji probrala z nějakého druhu transu.
"To je v pořádku, Alice. Nic se neděje. A teď běž," řekla jsem. Zvedla jsem ji - dobře, musím přiznat, že ta síla se docela hodí. Nehledě na to, že Alice je hrozně lehká. Zvedla jsem ji a zavedla do pokoje pro hosty.
"Teď, má bláznivá přítelkyně," řekla jsem, když jsem ji položila na postel, "tu zůstaň. Nebo si hraj na počítači. Nebo se dívej na televizi. Prostě něco dělej. A neruš mě."
Našpulila pusu. "Fajn. Ale musíš mi pak dovolit vzít tě nalkupovat."
Povzdechla jsem si. "Obrovská oběť za tak malou laskavost."
"Ne. Buď půjdeme nakupovat, nebo tě budu celou noc otravovat."
"Ehm, Alice," řekla jsem a zabodla i prst do hrudi. "Novorozená, vzpomínáš? Žádní lidé? Říká ti to něco?"
Podrážděně si povzdechla. "Bello, máme internet, vzpomínáš? Prostě tam zadám svoji adresu. Nakupovat přes internet je nejlepší. Žádní pomocníci prodavačů, kteří ti pořád stojí za zády a nabízejí telefonní čísla a chovají se, jako když nevidí snubní prsten - jen pouhé jednoduché nakupování."
"Tak dobře. Když se nebudeme courat po obchodech, nechám tě vzít mě na nákup. A necháš mě ty na pokoji?"
"Ano!"
Odtančila jsem do svého pokoje a zamkla dveře. Rádio stále hrálo. Svezla jsem se na postel a přitáhla si polštář. Jacobe…

Just like I imagine
I could never feel this way
so get back, back
back to the disaster
my heart's beating faster
holding on to feel the same
this may never start
I'll tear us apart
could now be your enemy
losing half our years
waiting for you here
I'd be your anything
so get back back
back to where we lasted
just like I imagine
I could never feel this way
so get back back
back to the disaster
my heart's beating faster
holding on to feel the same
this could never start
tearing out my heart

jak si to představuji
nikdy bych se takhle necítila
tak se vrať, vrať
k té katastrofě
srdce mi buší rychleji
snaží se cítit stejně
tohle nikdy nezačne
odtrhnu nás od sebe
mohu teď být tvým nepřítelem
ztrácím půlku našich let
čekám tu na tebe
budu ti čímkoliv
tak se vrať, vrať
tam, kde jsme byli spolu
jak si to představuji
nikdy bych se takhle necítila
tak se vrať, vrať
k té katastrofě
srdce mi buší rychleji
snaží se cítit stejně
tohle nikdy nezačne
vyrve mi to srdce
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."