"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Noc, kdy odešel

18. května 2011 v 13:28 | Akka |  Jednoráz.
Tak, a aby se neřeklo, že nedodržím, co slíbím, tady je slibovaný překlad fanfiction na Jih proti severu. Tuhle knížku jsem četla minulé léto a naprosto mě uchvátila - a nebya bych to já, kdybyh okamžitě nezačala hledat fanfiction A našla jsem jich spoustu a všechny byly bezkonkurenční... Momentálně nemám na to, abych se pouštěla do dlouhých kapitolovek, ale jestli se mezi vámi čtenáři najde nějaký podobný nadšenec do Jihu proti severu, jako jsem já, nebo jestli se tahle fanfiction někomu zalíbí, jsem ochotná zapřemýšlet o tom, že bych překladům věnovala o něco víc času ale jak říkám, musí být zájem (překlad: komentujte! )

A teď už k věci: tahle povídka se odehrává ve chvíli, kdy Rhett nadobro opouští Scarllet a vydává se za matkou do Charlestonu... Doufám, že se vám bude líbit - měla jsem trochu probém dostat se do té správné doby, takže snad tam není moc výrazů, které by se ke Scarlett a Rhettovi nehodily, prosím, abyste mě upozornili, a já se to pokusím napravit... Přeju pěkné počtení!


Noc, kdy odešel

Autor: greencyanide


Scarlett seděla na spodním schodu a dusila se vlastními slzami.

Rhett říkal, že je do mě zamilovaný, je vážně možné, že už to není pravda? Ne, teď o Rhettovi přemýšlet nebudu. Budu na něho myslet zítra. Zítra budu myslet na to, jak ho dostanu zpátky… Budu…

Scarlett sebou při té myšlence trhla. V její mysli něco kliklo. Vždycky, když pomyslela na něco děsivého, vždycky se rozhodla odložit to "na zítra", kdy by na to zapomněla, nebo by důležitost daného problému pominula. Ale teď, poprvé v životě, na něco zapomenout nechtěla. Ne, nebude čekat do zítra. Nebude čekat, až to ztratí svou důležitost. Postaví se tomu; vezme svůj osud do vlastních rukou. Scarlett vyběhla do svého pokoje, popadla plášť a vystřelila z domu, sotva za sebou stihla zamknout dveře.

Jak Scarlett nastupovala do svého kočáru, hlavou se jí honily tisíce myšlenek. Jednu po druhé je postupně rozebírala. Nejdřív musí Rhetta najít. Kam to říkal, že jde? Nebyl to Charleston? No, do Charlestonu jede zítra vlak - brzy ráno. Musí být ve Farrington Inn, hned vedle nádraží, jestli chce tenhle vlak stihnout.

Lidé na ni zírali, když pospíchala kolem trhu. Musí si myslet, že je ode mě nestydaté tudy projíždět sama v tuhle pozdní hodinu. No, vždycky o mně budou něco říkat. A mě nezajímá, co si o mně myslí.

Scarlett už nebyla nejkrásnější ženou v Clayton County. Už nebyla holčičkou, která má plnou hlavu snů o Ashleym.
Byla Scarlett O'Hara Butler, a neměla v úmyslu nechat lásku svého života utéct. Nenechá si tohle štěstí proklouznout mezi prsty.

Scarlett praštila do zvonku na recepci ve Farrington Inn. Správce spal ve své židli, a když ho vyrušila, leknutím nadskočil. Potom si promnul oči a konečně uviděl ve svém hotelu dámu, takhle pozdě v noci a samotnou.

"Ubytoval se tu pan Butler?" zeptala se Scarlett netrpělivě.

Správce se trochu vzpamatoval, nešikovně otevřel knihu hostů a zamumlal odpověď: "Eh, ano, pan Butler se ubytoval dnes večer. Je v pokoji číslo sedm ve druhém patře. Smím se zeptat…"

Ale než stihl svou větu dokončit, Scarlet vyběhla schody a zmizela v chodbě dřív, než si dokázal rozmyslet, co chce vlastně říct. Protáhl si krk a napadlo ho, jestli se náhodou nespletl ve svém odhadu, když té ženě přisoudil titul dámy. No nic, pokrčil rameny, pokud pro ni ten muž bude chtít jídlo navíc, zkrátka mu o to víc zaplatí.

Scarlett si otřela tvář kapesníkem a zaklepala na dveře číslo sedm. Nikdo neodpověděl. Zaklepala znovu. Tentokrát se zpoza dveří ozval vážný hlas.

"Co chcete? Myslím, že jsem říkal, že nechci být rušen!" Když slyšela Rhettův hlas, vnitřnosti se jí zkroutily bolestí, ale vzchopila se. Dneska neodejde bez boje, a bojovat bude, dokud bude dýchat.

"Otevři, Rhette." Scarlett nemohla uvěřit, jak klidně její hlas zněl.

Chvíli bylo ticho, ale potom se dveře otevřely a Scarlett se rozbušilo srdce, když spatřila jeho vážnou tvář. Jeho hlas byl bezvýrazný, když jí řekl: " Myslel jsem, že jsme předtím si všechno vysvětlili dost jasně."

"Ne, nepřišla jsem vysvětlovat, to mi moc nejde. Chci…"

"Nenapadlo tě, že už mě nezajímá, co chceš, Scarlett? Slušně tě žádám, abys odešla a ušetřila mě svých melodramat."

Když to řekl, ve Scarlett se začala doslova vařit krev. Bublala něčím tak hořkým, tak jedovatým, že se chvíli bála, aby jí to nepropálilo kůži. Ale využila svůj vztek, aby jí dal sílu, se kterou odstrčila Rhetta stranou, prošla dovnitř a zabouchla za sebou dveře.

Rhett se zamračil. "Jestli si myslíš, že vtrhneš do mého pokoje a pokusíš se obnovit moji důvěru, velice se mýlíš."

Najednou se Scarllet udělalo slabo. Pokusila se své slzy zadržet a promluvila jenom lehce se chvějícím hlasem: "Rhette, vím, že jsem všechno udělala špatně. Vždycky to tak bylo. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co si myslí ostatní, ale to bylo hloupé, Rhette."

"To si nech do očistce, miláčku."

"Prosím, nevtipkuj takhle. Rhette, ty vždycky víš, co si myslím, dokonce i když se sebelépe snažím to před tebou skrýt. Ale teď, když nejupřímněji odkrývám své myšlenky, odmítáš se dívat!"

"Není to tak, jak si myslíš, Scarlett. Jenom už mě to nezajímá. Nevím, kolikrát jsem tohle řekl, ale protože to v té své malé tvrdohlavé mysli stále nechceš pochopit, potom ti pomáhej Bůh, já s tím nic neudělám."

"Vím, že tě to zajímá, jenom jsi moc pyšný na to, aby sis to přiznal. Proč mi prostě nemůžeš věřit a dovolit nám začít od začátku? Můžeme mít tolik štěstí, kolik budeme chtít, a dokonce i něco navíc."

Rhett se chladně zasmál. "Stále jsi jenom malé dítě, Scarlett, že ano? Myslíš si, že je úplně jednoduché prostě se jednou ráno probudit a říct si 'Budeme šťastní' a že se nám štěstí hned připlazí do dveří?"

"Myslím, že pokud mají dva lidé to, co chtějí, štěstí přijde brzy."

"A ty si myslíš, že tě stále chci? Jsem unavený, Scarlett. Najednou na sobě cítím svůj věk. V tuhle chvíli nesnesu žádné hádky a mohu ti pouze popřát, aby se ti v životě dobře dařilo." Rhettovy ledové oči se dívaly přímo do těch Scarlettiných. A na chvíli v nich Scarlett zahlédla bolest. Jako kdyby on trpěl úplně stejně jako ona, když ji teď odmítal, když odmítal jejich společný život. Ale ta chvíle rychle odezněla a v jeho očích byl zase jenom chladný pohled.

Scarlett unikl bolestný sten, smrtelný výkřik naštvaného, uvězněného a do kouta zahnaného zvířete. Rhett udělal krok zpět a když uviděl Scarlettinu tvář, musel se hodně přemlouvat, aby k ní nenatáhl ruku, aby ji utěšil.

Po Scarlettiných tvářích se kutálely těžké slzy, ale když promluvila, byl její hlas strohý, velmi strohý.

"Myslíš, že chci všechno, co nemůžu dostat, že ano, Rhette? Scarlett se vzteká jako malé dítě, které chce modré z nebe. Nikdy nikoho nemůže milovat, protože je jenom dítě a stará se jenom o uspokojení svých základních potřeb. Scarlett, venkovská koketa, který nikdy nevyrostla, která nikdy nepřestala dělat ty největší hlouposti, jenom proto, že nemohla dostat to, co chtěla. Napadlo tě vůbec někdy, Rhette, že nikdo kvůli mým chybám netrpěl víc než já sama? Byla jsem hloupá, ale Ashley věděl celou dobu, co přesně ke mně cítí, nebo spíš co ke mně necítí. Ale Ashley dostal milující ženu a já se choulila v nešťastných manželstvích. Co jsem dostala, Rhette? Akorát mi sebrali všechny mé sny. Skryla jsem se ve vdovských šatech, když to jediné, po čem jsem toužila, bylo trochu tančit, trochu se bavit na večírcích. Nemyslíš, že necítím, jak mi hnije mé vlastní srdce, když pomyslím na to, co všechno jsem provedla Charlesovi a Frankovi? Myslíš, že se cítím skvěle, když pomyslím, jak hrozně nespravedlivě jsem se chovala k Melanii, jediné osobě, které mě měla nesobecky ráda? Koho mám, Rhette? Nemám ani matku, ani otce, moje sestra mě nenávidí a celá Atlanta si myslí, že jsem manipulativní čarodějnice. Mohu předstírat, že mě ani za mák nezajímá, kdo mě má nebo nemá rád, ale Rhette, ty víš, jaké to je - nebýt nikde vítaný, nemít nikoho, na koho by ses obrátil. Ale ty jsi muž, Rhette. Můžeš se stát lupičem, otočit se a šklebit se na ně. Můžeš hrát karty na lodích a žít šťastně jako blecha, ale já nemohu. Musím zlstat ve středu toho všeho, dívat se, jak mě lidé nestydatě odmítají, jak všichni kolem mě obnovují své životy, zatímco já tu jenom sedím, hrbím se pod hromadou smutku, který necítím. Ty můžeš odjet do Charlestonu a někomu říkat 'matko' a já můžu s pláčem usínat a doufat, že se mi o matce bude zdít." Scarlett už nedokázala pokračovat. Trhaně se nadechla a rukama si stiskla hrdlo. Rhett se k ní přiblížil, aby ji uklidnil, ale ona s vzlykem udělala několik kroků od něho.

Najednou se k němu ale přiblížila a popadla ho za klopy. "Já tě prosím, Rhette. Nezasloužím si ani trochu štěstí, Rhette?"
Rhett se jí zadíval do očí, jako kdyby na něho doléhal úplně nový pocit. Hledal v tom, co řekla, něco podezřelého, ale byl jenom omámený vášní, která jako by ji pohltila a zanechala ji moc slabou na to, aby zůstala stát. Uhýbal před ní očima, neschopný snést mučivou bolest v těch jejích.

Scarlett se začala třást a Rhett pocítil paniku - omdlívala snad? Ale ne, Scarlett se jenom smála. Děsivým, rozrušeným smíchem. Rhett se zachvěl, tenhle chraptivý smích byl tou nejděsivější věcí, kterou kdy slyšel. Když se na něho Scarlett podívala, byl její obličej stažený bolestí, ale její oči byly nemilosrdné.

Promluvila a její slova tak přerušila ten barbarský smích. "Není život krásně spravedlivý? Řekni mi, Rhette, proč vždycky skončím tak, že položím své srdce na zem před muže, aby ho zadupal do země, aniž by se podíval za sebe na tu krvavou spoušť, co za sebou zanechal? Takže pod vším tím sarkasmem, se kterým se vyjadřuješ o 'tupých gentlemanech', nejsi o nic lepší než oni, nebo ano? Všechna ta vášnivá láska je jenom klam, ve kterém jsi mě úspěšně uvěznil."

Tato slova Rhettem otřásla, jako kdyby dostal pěstí. Než si vůbec uvědomila, co se děje, tiskl ji Rhett svým tělem ke zdi, držel její zápěstí v železném sevření svých rukou, bolestivě zkroucená nad hlavou.

Jeho hlas byl tichý, třásl se, obtěžkaný přemírou emocí. "Neopovaž se pochybovat o mojí lásce, ty hloupá! Nikdy, ani na vteřinu! Miluji tě mnohem divočeji, než může ta tvoje vrtošivá hlavička zvládnout." A stejně tak rychle byly jeho rty na jejích, pálily je, ale Scarlett to nestačilo. Tiskla se k němu, jako kdyby měl uhasit její žízeň, jako kdyby ten polibek byl prudký déšť po dlouhém suchém období. Rhettovy ruce se protáhly za ní, nekompromisně si ji přitiskl k sobě. Za chvíli ani jeden z nich nemohl popadnout dech. Rhett přejížděl rty po jejím krku, nořil obličej do jejích vlasů, tiskl ucho k její hrudi a poslouchal její divoce bušící srdce. Scarlett zabořila prsty do jeho vlasů, hladkých jako samet. Čas jakoby pro tu chvíli zapomněl na svoji neomylnou přednost a zastavil se. Scarlett připadalo, že by takhle mohla prožít celý život, jen tak, v Rhettově náruči. Musely to být hodiny, než Rhett promluvil, klidným hlasem, který působil jako balzám na Scarlettiny rozjitřené nervy.

"Pojeď se mnou, Scarlett. Necháme Atlantu daleko za sebou. Nikdy v sobě neměla kouzla, která by se nám oběma líbila. Je úžasné, žes to pochopila. Můžeme jít, kam se nám zachce, nedrží nás žádný zatracený status quo." Scarlett při tom slově zmateně vzhlédla a Rhett se na ni usmál. "Nikdy nedovolím, abys musela dělat něco, co nechceš, Scarlett."

Scarlett si opřela hlavu o jeho hruď a v očích se jí začaly hromadit slzy. A potom přetekly přes její víčka a Rhett ji chytil pevněji a dovedl ji k posteli. A jak ta úchvatná noc pokračovala, dokonce i nepohodlná postel a oprané pokrývky byly pro tu chvíli pro vášnivé milence tím nejlepším místem na světě.

Scarlett měla pocit, že každou chvíli musí samým štěstím prasknout, když skrz moly prožrané závěsy začaly dovnitř nakukovat první paprsky slunce. Tiše se přitulila blíž k Rhettovi v domnění, že stále ještě spí, ale najednou pocítila, jak se jeho tělo zachvělo potlačovaným smíchem.

"Dobré ráno, paní Butlerová. Dnešek je prvním dnem zbytku vašeho života."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leila Leila | Web | 23. května 2011 v 17:54 | Reagovat

riadne krásne :-) a tá posledná veta... geniálnosť!

2 nel-ly nel-ly | Web | 23. listopadu 2011 v 8:36 | Reagovat

Ach jo, v noci jsem narazila na newforum na dva překlady fanfiction Gone with the wind a hned jsem si řekla, že to je to, co teď potřebuju... jenže ono jich na české scéně opravdu není moc k sehnání O_O takže jsem moc ráda, že tahle skvělá povídka existuje u tebe (přeci jen někdy si to člověk chce přečíst v češtině a nemyslet, jako při soustředěnšjím čtení na fanfiction.net)

Knihu miluju už roky, ale musím říct, že ani pokračování s názvem Scarlett (a o to hůř to novější Rhett Butler) nedokázalo naplnit moje představy a i když ani fanfiction nejsou to, jak to napsala samotná Mitchellová, nepřestanou mě bavit

děkuju, překlad byl excelentní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova."